Je těžké, někdy dokonce nemožné, uvěřit, že bezdomovci si sami vybírají tak hrozný život. Pokud ano, proč se k nim tolik z nás chová znechuceně?!
Casey Fisher ale vnímá lidi bez domova úplně jinak.
Jednoho dne na ulici minula bezdomovce, který žebral.
Po nějaké době se s ním znovu setkala v Dunkin Donuts. Mužovi se podařilo vybrat pouze dolar.
Casey mu nabídl, že mu koupí šálek kávy a sendvič. Muž odmítl, ale poté, co Casey naléhal, musel souhlasit.
Casey poté požádala muže, aby se k ní připojil u jejího stolu.
Muž jménem Chris byl dívčinou nabídkou ohromen, ale přesto ji přijal.
Řekl Caseymu, že se na něj lidé obvykle dívali přes prsty, protože byl bezdomovec.
Přiznal se také, že kvůli své závislosti na drogách byl v tak žalostném stavu, za který se nenáviděl.
Chris stále živil naději, že jednoho dne bude někým, na koho by jeho matka mohla být hrdá. Bohužel před mnoha lety zemřela na rakovinu, ale on pro ni chtěl v životě něčeho dosáhnout.
Casey a Chris spolu mluvili více než hodinu, než si Casey uvědomila, že musí jít na univerzitu. Čas rychle ubíhal, když si povídali, a její hodiny měly začít.
Když se Casey chystala odejít, Chris ji požádal, aby chvíli počkala. Něco načmáral na zmačkaný papír, pak jí podal lístek a předem se omluvil za nedbalý rukopis. Casey vzal poznámku a odešel do třídy.
Když si Casey přečetla, co Chris napsal na kus papíru, uvědomila si, že v životě bezdomovce udělala něco mnohem důležitějšího, než ho jen nakrmit.
Pokračování na další straně