Pak se najednou zeptal:
„Co mohu udělat, abys změnila názor?“ Podíval jsem se mi hluboko do očí a tiše odpověděl:
„No, to je otázka… Pokud znáš odpověď a upřímně mě přesvědčíš, že mě miluješ, pak změním názor.“
„Odpovím ti zítra,“ řekl tiše.
Pro mě byla poslední naděje ztracena, když řekl, že zítra odpoví.
Když jsem se druhý den probudila, nebyl vedle mě. Na stole byly papíry. Jeden jsem si přečetla:
„Miláčku! Důvod, proč se poslední dobou zabývám sám sebou a méně tebou je ten, že se musím starat o zdraví svých rukou, Musím si dávat pozor na nohy, protože ty si v práci vždycky zapomeneš klíče od bytu. Musím si dávat pozor na oči, protože když cestujeme, vždycky se ztratíš ve velkých městech a já tě chci vždycky najít.
Když jsem četla, oči se mi zalily slzami, dokonce promočily dopis, který pokračoval:
„Teď, když znáš moji odpověď , otevři prosím dveře, protože tam už nějakou dobu stojím se snídaní.“
Vybuchl ze mě smích. Rychle jsem otevřela dveře a tam byl on s míchanými vejci a džusem na tácu. Takový je život, taková je láska. Mnohokrát si ani nevšimneme, že je hned vedle nás. Láska může být po chvíli dokonce nudná. Nicméně je to tam, stačí to vidět a užít si to, každou minutu.