A protože jsem nechtěl, aby se ostatní kolegové usmívali, pošeptal jsem si tyto věty docela tiše do ucha:Inzerát
„Slíbil jsi mi, že mě nezklameš, že? Musíš žít. Rozumějte: existuje šance. Nesmíš se vzdát.“
Pacient po šesti dnech nabyl vědomí a po měsíci odešel zhojený.
Co je ohromující, nyní přijde.
Pacient mi řekl, abych poděkoval za mé věty. Na minutu mi přesně vyprávěl, kdy jsem u něj byla v úterý, středu, čtvrtek, pátek a co jsem mu šeptala do ucha. Zkontroloval jsem to potom, byl jsem opravdu u toho, když to řekl.
Přesně řekl, že ten a ten doktor se ve středu v jedenáct hodin zastavil na konci jeho lůžka a pak byl tam prohlášen za mrtvého. Paní řekla:
„Chtěl jsem jim říct, aby mě nepohřbívali, protože nejsem mrtvý. Byl to velmi špatný pocit, že jsem se jim nemohl bránit.“ Tato žena mi řekla všechno. Řekl:
„Nemohl jsem se dočkat, až za mnou přijdeš a promluvíš si o životě.“
Během šesti dnů byla v očích pacienta vlhká koule, aby se zabránilo vysychání očních víček. Neměl žádné životní funkce.
Zjevně neviděl očima a neslyšel ušima, ale s něčím jiným, o čem nevíme. To, že o něčem v tuto chvíli nevíme – nebo to ještě medicína neví – samozřejmě neznamená, že to neexistuje.
Pak už mi jistě nikdo nemůže říct, že nemá cenu mluvit s pacientem v kómatu, protože je stejně mrtvý. Ale v mnoha jiných případech pacienti uvádějí své zkušenosti během operace, ačkoli v zásadě nemohli mít žádné zkušenosti. Při velkých srdečních operacích je srdce pacienta zastaveno a přístroj doplňuje oběh a srdeční funkci. Zastavit srdce je velmi snadné, nastartovat už tolik ne.
Po operaci jejího srdce restartujeme. Restartování je pro mě vždy katarzní okamžik.
Mnohokrát pacienti hlásí zkušenost s přesným restartem srdce.
To je udivující, protože období, o kterém referuje, totiž zkušenost s restartováním srdce, ve stavu, ve kterém není
nemůžete nic cítit, ale nemůžete ani žít.
Šok… (lidský duch, nejen tělo…) – Citát z přednášky profesora Lajose Pappa, kardiochirurga.
ZDROJ:TIKTOK