Slzy, které nikdo nevidí
Na veřejnosti se snaží držet hlavu nahoře a věřit, že nastavení mysli je klíčem k přežití těžkých období. V soukromí se ale pere se strachem, únavou i slzami, které si dovolí až tehdy, když nikdo nekouká.
„Já taky brečím do polštáře. To je úplně normální. Mám city, nejsem z kamene,“ přiznala bez příkras.
Síla, která vzniká z bolesti
Zkušenosti posledních měsíců z ní udělaly tvrdší a odolnější ženu. Přesto dává jasně najevo, že i silné osobnosti mají právo na slabost. Právě ty tiché momenty považuje za přirozenou součást boje, který by bez emocí ani nebyl lidský.