Většina dětí své matky podceňuje. I když se věci v dospívání zkomplikují, každý podvědomě ví, že jeho matka je na jeho straně. ‚Když jsem vyrůstala, moje máma byla velmi hlučná. Neustále prudila a hádala se. Ale uvědomila jsem si to pozdě, příliš pozdě.
Teprve po matčině smrti si Jana uvědomila, jak je pro ni důležitá: „Máma mě chránila a byla mou nejlepší kamarádkou. I když jsem selhala, vždycky tu pro mě byla a věřila jsem, že mě ochrání před celým světem. Byla mým bezpečným útočištěm a nikdy jsem si nemyslela, že ji ztratím‘.
Vyrůstala v nepříliš bohaté rodině. Rodiče však velmi dbali na dobrou výchovu svých dětí. „Mám ještě sourozence a jako děti jsme si spolu hráli, ale rodiče k nám byli spravedliví. Hlavně maminka nám dávala jistotu, lásku a místo, kam jsme patřili,“ vzpomíná Jana. Když vyrůstala, ona i její bratr opustili rodinné hnízdo a často se nevraceli, i když věděli, že u rodičů najdou láskyplné útočiště.
Pokračování na další straně