Napětí na Blízkém východě dosahuje kritického bodu, a zatímco se svět soustředí na potenciální eskalaci mezi Izraelem a Íránem, politický analytik Hamza Mehović předkládá překvapivou, ale znepokojivou prognózu: Další útok na Írán by mohl přijít z nečekaného směru – z Afghánistánu. Co stojí za touto předpovědí a jaké důsledky by to mělo pro už tak křehkou stabilitu regionu?

„Překreslování Hranic“ a Izraelská Bezpečnost

Mehović ve svém prohlášení pro agenturu Fena zdůrazňuje, že současné dění na Blízkém východě je součástí širšího procesu „překreslování hranic některých zemí s cílem nastolit trvalý mír a bezpečnost pro Izrael.“ Jako příklad uvádí Sýrii, kde podle něj došlo k takovým změnám, že Izrael je nyní „zcela v bezpečí před možnými útoky ze Sýrie.“ To naznačuje, že vojenské operace, včetně těch proti Íránu, mohou být vnímány jako součást strategie k vytvoření bezpečnostní zóny kolem Izraele a eliminaci hrozeb z okolních států.

Cílem Není Jen Jaderný Program, Ale i Změna Režimu

Mehovićova analýza jde nad rámec pouhého zničení íránského jaderného potenciálu. Tvrdí, že účelem útoku na Írán je také „změna režimu“. Pokud Írán neustoupí americkému ultimátu, cílem by bylo nejprve svrhnout vojenské vedení a poté i náboženské, státní a politické struktury. Tato teze naznačuje, že vojenské akce mohou být předehrou k širším politickým změnám, které by měly vést k prosazení západních zájmů v regionu. Otázkou zůstává, jak by se taková změna režimu provedla a jaké by byly její dlouhodobé důsledky pro íránskou společnost a stabilitu celého Blízkého východu.

Íránská Bezpečnostní Roztříštěnost a Zpravodajské Selhání

Analytik kriticky hodnotí íránskou vojenskou a bezpečnostní připravenost. Podle Mehoviće Írán prokázal „naprostou neschopnost“ reagovat na izraelský útok, jelikož jeho bezpečnostní systém je „roztříštěn do několika různých bezpečnostních složek“. Jako důkaz uvádí zprávy, že zástupci vojenského vedení byli během útoku ve svých domovech, což „hodně vypovídá o bezpečnostních schopnostech Íránu.“ To naznačuje nedostatečnou koordinaci a připravenost na nečekané útoky.

Ještě pozoruhodnější je jeho tvrzení, že ani Čína, ani Rusko neposkytly Íránu zpravodajskou podporu, a to i přesto, že „věděly, že izraelská letadla míří k Íránu.“ Pokud by se tato informace ukázala jako pravdivá, svědčilo by to o hluboké izolaci Íránu v klíčových momentech a o nedostatečné vzájemné důvěře mezi Teheránem a jeho nominálními spojenci. To by z íránského vojenského vedení učinilo „velmi snadný cíl,“ jak vysvětluje Mehović. Absence včasných varování z takových zdrojů by mohla mít pro Írán katastrofální následky v případě rozsáhlejšího konfliktu.

Role Ameriky a Slabé Íránské Letectvo

Mehović se domnívá, že se Izraeli podařilo „zapojit Ameriku“, respektive získat zelenou k útoku na Írán. To by znamenalo, že Spojené státy buď daly tichý souhlas, nebo se dokonce aktivně podílely na plánování operace. Analytik dále předpokládá, že „Amerika se pravděpodobně také zapojí do války, pokud dojde k eskalaci konfliktu nebo větším lidským obětem, a to s obrovskou vojenskou mašinérií.“ Tato předpověď zdůrazňuje, že USA by neváhaly použít svou převahu, pokud by se situace vyhrotila nad určitou mez.

Dalším zásadním problémem pro Írán je podle Mehoviće jeho letectvo, které existuje „jen na papíře“. Přestože Írán mohl s pomocí Ruska a Číny své letectvo obnovit a modernizovat, nikdy tak neučinil. Vzhledem k „sofistikovanějšímu způsobu vedení války“ a „výrobě sofistikovanějších zbraní“ je letectvo „klíčovou složkou obrany i útoku.“ Absence silného a moderního letectva ponechává Írán zranitelným vůči vzdušným útokům a omezuje jeho schopnost účinně odrazit nepřátelské síly nebo provádět vlastní ofenzivní operace.

Pokračování na další straně