Osud je k nám štědrý, až když splníme všechny jím připravené zkoušky a úkoly. Je to práce, vytrvalost, optimismus a víra v to nejlepší, co pomáhá lidem dosáhnout výšek.
Příkladem takové odvahy je příběh Fernanda Kuehnela, který se narodil na Filipínách v malém městečku Quezon City. První test pro Fernanda přišel v roce 1974, když mu bylo pouhých šest let. Pak ho jeho biologická matka prostě vyhodila na ulici s jeho staršími bratry, o dva roky staršími než on. Proč to matka svým dětem udělala, je stále záhadou. Je těžké si představit, co děti v této době cítily. Šance na dobrý život se jim totiž rozplývaly před očima.
Poté, co je úřady našly na ulici, byly samozřejmě odvezeny do dětského domova. Mimochodem, podmínky pro život tam byly prostě nesnesitelné. Děti se často bouřily, a proto byly brzy převezeny do jiného ústavu, ve kterém to bylo ještě horší.
Několik desítek let se Fernando v tak mladém věku dokázal dát dohromady a učinit rázné rozhodnutí. Utekl z útulku a začal žít na ulici, kde se skrýval před regulačními úřady. Snědl, co našel v popelnicích, dokonce se snažil vydělat peníze. Ve stejných popelnicích našel mnoho věcí, které pak prodával na místních trzích. Co mohu říci, to je pravděpodobně to, co znamená mít podnikatelský trend.
Pokračování na další straně