Pokouším se nekřičet. Pokouším se neplakat. Slyším, jak záchranář říká: „Asi se nám ji nepovede zachránit“.
Maminko, chtěla jsem Ti jen říct, že dnes jsem nepila žádný alkohol. Všichni pili, říkali, ať si něco dám, ale já jsem pokaždé odmítla.
Řidič byl možná na stejném nebo podobném večírku. On nasedl do auta opilý, já ne. To já tady teď umřu.
Proč jsou lidé tak nezodpovědní? Neuvědomují si snad, že můžou někoho zabít? Cítím, jako kdybych měla v těle stovky nožů. Kluk, který do mě narazil je živ a zdráv. To není fér. On se na mě dívá a já tady umírám.
Řekni mému bratrovi, aby neplakal. Řekni tátovi, aby byl silný. A když umřu, ať mám na náhrobku napsáno „Tatínkův anděl“.
Někdo mu mohl říct, že alkohol a jízda autem nejdou dohromady. Kdyby ho někdo zastavil, možná bych tady teď neležela a neumírala. Mohla jsem žít. Mohli mu to říct kamarádi nebo rodiče a nedošlo by k takové tragédii.
Dýchá se mi stále obtížněji. Mami, dřív než odejdu, chci Ti říct, že se bojím. Já nechci odejít. Nejsem na to připravená. Tak moc bych Tě chtěla obejmout mami. Vždy si u mě byla, když jsem Tě potřebovala. Neplač, když odejdu.
Mám ještě poslední otázku mami. Poslechla jsem Tě a neřídila opilá, proč teď musím umřít já?
Sdílejte tento příběh. Ať slouží jako varování pro nezodpovědné řidiče. Neuvědomují si, že tím můžou někoho zabít.
Zdroj: ZDJĘCIE ILUSTRACYJNE – PIXABAY